Nepředstavitelná bolest zasáhla srdce Adama a Evy, když se dozvěděli o Kainově činu. Avšak byla tu Láska, ta nekonečná a nepodmíněná, ta všeobjímající a plná milosti, která jim dovolovala milovat svého syna přesto, co učinil.
Nastal večer a oni usedli ke stolu. Čtvrtá židle byla prázdná. Při pohledu na ni pronikala do srdcí Adama a Evy, ale i Kaina, bolest a s ní zármutek. Pojedli mlčky, pak se se uchopili za ruce a nad stolem se objevil obraz Abela. Usmíval se na ně a oni pocítili, že jeho Světlo je u Zdroje, toho nekonečného a nevyčerpatelného a zaradovali se. A ačkoli jim scházel jako člověk, vzpomínky na něj zklidnily jejich zármutek. Šli spát s vědomím, že jeho Světlo se opět, po čase, od Zdroje oddělí a oživí nového človíčka na Rhee.