Svět se změnil. Cítím to ve vodě, cítím to v půdě, cítím to ve vzduchu. I počasí, které nás v poslední době provází, není z tohoto světa. A mnohé, co kdysi bylo a co nemělo být zapomenuto, je ztraceno, neboť již nežije nikdo, kdo by to pamatoval. I to, co bylo donedávna veřejně dostupné, se stává nedostupným. A tak jsme odkázáni na báje. Neboť právě báje a pohádky vznikly z pověstí a pověsti vznikly z historie.
Proto je právě v dnešní době, v době, kdy jsme přímými účastníky událostí 4.věku tohoto světa, tak inspirativní a poučné připomenout si události 3.věku, jak jsou zachyceny v knize Pán prstenů, neboť v kontextu jejího obsahu a toho, co prožíváme, nemusí být od věci přijmout tyto události 3.věku jako reálné a tak podobné těm současným.
Peteru Jacksonovi se podařil mimořádný počin u filmového zpracování knihy, kdy nejen, že mistrně převedl do vizuální podoby psaný text, jenž tím naprosto vynikl – ne nadarmo již Komenský podporoval při učení vizuální formu před psanou, protože nás dokáže mnohem víc strhnout a mohou v ní vyniknout myšlenky, které si třeba pouhým čtením neuvědomíme – ale co víc, film svými dílčími úpravami děje, vložením slov do jiných úst, a přesunem některých myšlenek v rámci celého děje, fantasticky, dle mého názoru, umocnil mystiku tohoto díla a vnímavého diváka vtahuje k zamyšlení nad hloubkou toho, co kniha vypráví. Je neuvěřitelné, v kolika rovinách se můžeme na film dívat a neustále v něm nalézat nové a nové podněty pro naši cestu životem.
Pojďme tedy probrat alespoň něco z toho, v čem nás film, resp.kniha, může přivést k zamyšlení nad světem, ve kterém dnes žijeme.
V rovině celku můžeme ve filmu spatřit jeden základní aspekt vývoje existence Universa a Země, který nám právě ve filmu tak výrazně vyvstává před očima a tím je, že ve 3. věku byly viditelné formy bytí, tedy bytostí Světla a Antisvětla. Pozn.: já takto rozděluji bytosti Universa a tím i obyvatele planety Země podle Zdroje, na který jsou napojení. Kdo je napojen na Zdroj Světla jedná podle jeho vlastností, zejména Lásky, radosti, harmonie všeho se vším a se všemi, klidu a pokoje, atd., zatímco ten, kdo je napojený na Zdroj Antisvětla nese v sobě vlastnosti opačné k vlastnostem Světla, tj. zejména strach, touhu po moci a bohatství, zlobu, násilí, apod. V dnešní době je většina lidí napojena jak na Zdroj Světla, tak Zdroj Antisvětla, a tedy si nese obojí tyto atributy, přičemž jejich svobodná vůle je v tom, na jakou stranu se přikloní.
Viditelné formy bytí reprezentovali ve 3.věku na straně Světla např. elfové, trpaslíci, bílí čarodějové, enti, hodní lidé. Existovalo povědomí o stvořitelích (Valar), o tom, že elfové odplouvají loděmi (kosmickými) z přístavů (brány vstupu na planetu). Na straně Temnoty a Antisvětla se zjevně seskupovali skřeti, skuruti (mutanti), přízraky (nazgůlové), černokněžníci, obři, ohniví muži (balrog), démoni či zlí lidé. Skutečnost, že byly tyto formy viditelné, výrazně ulehčovala poznání, kdo je kdo, a tím i bytostem Světla umožňovala se vzájemně sdružovat, podporovat a chránit. Pokud došlo ke vzájemným střetům či válce, obě skupiny byly od sebe jasně rozlišitelné.
V našem, 4. věku, jsou formy bytostí skryty. Mnozí elfové opustili Zemi a ti, kteří zůstali, jsou pro nás neviditelní a působí jako astrální bytosti (např. andělé). Ve Světle ještě stojí mnohé elementární bytosti Matky Země (víly, skřítci, apod.), ale i ty se, z pochopitelných důvodů skrývají a pouze citliví lidé je mohou spatřit či s nimi komunikovat. Bytosti spojené s Antisvětlem pak vzaly na sebe podobu lidí a nyní se volně pohybují na Zemi. Skoro nikdo není v dnešní době schopen rozpoznat, kdo je kdo. Pokud se stavíme na stranu Světla, nevíme tedy, jak s kým jednat, komu věřit a komu ne, s kým vytvořit spojenectví a koho se stranit. Úmyslně zahlcováni informacemi a neustálými požadavky a nařízeními systému, jsme ztraceni ve tmě, v našem případě v datech. Jak tedy můžeme bojovat za Světlo, když je nedokážeme rozpoznat od Temnoty? A navíc síly Antisvětla vytvořily pro svoji ochranu systém s řády a pravidly, které bytosti Antisvětla chrání před jejich odstraněním. Nazvaly je demokracie a humanismus a jeho prosazováním postupně likvidují všechny své odpůrce, tedy lidi Světla.
A tak, přestože to ve 3.věku vypadalo, že Sauron a s ním i Temnota byla zničena, není tomu tak. Síly Antisvětla opět povstaly, neboť moc Pána Temnoty vždy přetrvá, dokud bude existovat Zdroj Antisvětla v Universu! Sauron zmizel a povstal – Lucifer. Smrtí Aragorna zmizel obraz nádhery králů před rozpadem světa. Už Galadriel mluvila k Elrondovi: „Sauron ovládne vše živé na této Zemi až do skonání světa. Čas elfů minul. Ponecháme Středozemi jejímu osudu? Necháme je stát samotné?“ Za časů Saurona se vedla otevřená válka. Po příchodu Lucifera vznikl „nový systém“. Saruman k tomu říká: „Svět zmizí v ohni řemeslné práce, lesy se vykácejí (Amazonské pralesy?). Vznikne nový řád. Budeme pohánět stroj války.“
Autoři Utajených dějin Čech otevřeně mluví o morfických polích a jejich vlivech na dějinné události Čech a světa. Vskutku, jak je už zachyceno v Bibli, příchod Pána Temnoty byl velkolepý – vstoupil na scénu v okamžiku, kdy lidé, v touze po spojení se svým Stvořitelem, chtěli vybudovat „věž do nebe“, což by pro Pána Temnoty znamenalo zásadní komplikaci v jeho návratu. Podařilo se však mu svým virem v morfickém poli (programu Světla) vyvolat zmatení jazyků a rozptýlit, do té doby jednotný, lid po celé zemi. Následky tohoto činu si neseme dodnes. Bible nám pak věrně popisuje, jak Pán Temnoty ústy „boha“, kterého „dal“ Abramovi, vytváří pomyslnou „elitu národů světa“ a ukládá svým vyvoleným, aby likvidovali své protivníky jako klaté do posledního dítěte. Lidem začíná těžký úděl života na Zemi, za který si však mohou sami.
Elfové znali dobře největší slabost člověka, kterou je touha po moci a bohatství, jež lidské plemeno přivedla k úpadku. Gandalf v Minas Tirith říká: „Králové opustili starou moudrost, kterou si přinesli ze Západu. Budovali si hrobky velkolepější než domy živých (pyramidy) a stará jména předků považovali za cennější, než jména svých synů. Bezdětní páni seděli v omšelých síních a dumali o heraldice nebo ve vysokých věžích a ptali se hvězd. Tak upadl gondorský lid (lid Světla). Vláda nad Gondorem (Zemí) byla předána menším mužům (již pod vlivem Světla i Antisvětla).“
Slabost člověka vrcholí jeho zradou vůči synu Stvořitele. Ten v těle Ježíše přišel zachránit Zemi a lid Světla a byl to právě člověk (Jidáš), kdo jej zradil a vydal do rukou Pána Antisvětla. Zmařil tak záchranu Země a jejích obyvatel a zároveň tím oslabil snahu sil Světla znovu povznést člověka z Temnoty ke Světlu.
Další události jsou jen přehlídkou mocenských ambicí sil Antisvětla pod Luciferovým vedením. Lucifer dostal od svého Pána úkol – vytvořit systém, kterým by spoutal pod svoji moc každého, kdo se pohybuje na Zemi. Proto vznikla církev, mocenská organizaci Temnoty, aby naplnila tento úkol. Nebylo to však jednoduché, neboť některým stoupencům sil Antisvětla zapojených do tohoto procesu se podařilo získat informace, díky kterým chtěli urvat něco z této moci pro sebe. To zabránilo rychlému a výraznějšímu vítězství sil Temnoty nad lidem Světla, neboť se mezi Luciferovými stoupenci rozhořel boj o moc a bohatství, jenž vyvrcholil 2. světovou válkou. A přestože elfové poskytovali lidem Světla ochranu, přesto se jejich počet snižoval.
Po válce však Pán temnoty rozkazuje Luciferovi ukončit veškeré spory a vybrat „správné bytosti“ v lidské podobě k vytvoření globálního spojenectví, globální sítě a globálního Systému – morfického pole v jeho viditelné (alespoň pro někoho) podobě.
Na světě byl internet.
Jeden prsten vládne všem, jeden jim vše káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže. Sauron, služebník Pána Antisvětla ve 3.věku, rozdal prsteny plemenům (národům), aby oni jimi ovládli lid a on je pak ovládl jedním prstenem. Ve 4.věku nemáme prsteny, ale data.
Jeden SYSTÉM vládne všem, jeden jim vše káže, jeden všechny přivede, do Temnoty sváže! Systém dat je tím, kdo nás dnes ovládá. Yuval Harari ve své knize 21.lekcí pro 21.století píše, že svět ovládá ten, kdo ovládá a vlastní data. Stáváme se digitálními otroky a čím víc se spojujeme se Systémem, padáme pod jeho moc a vládu. A nástrojem tohoto Systému je datová síť (pavoučí síť, do které se zaplétáme a jsme v ní chyceni), s jejími chapadly – mobilními telefony, platebními a jinými kartami, čipy, sociálními sítěmi, elektromobily, atd., atd. Dokážeme si představit život bez nich? Dokázali bychom je odhodit a osvobodit se tak od Systému? Je tento svět opravitelný nebo bude potřeba udělat RESET tak, jak to děláme u našich zavirovaných zařízení? Systém, stejně jako prsten, nemůže být zničen žádným uměním, jež ovládáme.
Věk lidí skončil. Žijeme v čase vlády skřetů, démonů či přízraků umělé inteligence. Theoden v rozmluvě s Aragornem říká: „Obilí se dá vysít, domy znovu postavit, pokud jim odoláme.“ A Aragorn reaguje: „Ale oni nepřicházejí zničit úrodu a domy, ale přicházejí zničit tento lid. Do posledního dítěte.“
Lid Světla stojí osamocen. Ba co hůř, nevíme, kdo je kdo, kde a v kom máme přítele a kdo je nepřítel. Jedině v srdci si musíme nést naději, že elfové a lidé bývali kdysi spojenci a až přijde čas, že si na nás naši přátelé Světla vzpomenou. Abychom mohli, v okamžiku, kdy vše vyjde najevo, stát pevně a beze strachu a kdesi uvnitř si nést Aragornovu řeč: „Vidím vám na očích stejný strach, který by vzal odvahu mně. Možná přijde den, kdy odvaha lidí selže. Kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechny svazky. Ale dnes to nebude. Možná přijde hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se Věk lidí zhroutí. Ale dnes to nebude. Dnes budeme bojovat. Při všem, co je vám na této dobré zemi drahé, vás vyzývám: Stůjte Muži Západu.“
Jsme tady dnes a může se nám naše situace jevit beznadějná, a spolu s Frodem můžeme mít pocit, že bychom zde nechtěli být či že bychom se nechtěli dožít těchto časů. Potom si vzpomeňme na Gandalfova slova: „To si nepřejí všichni, kdo se takových časů dožijí. O tom ale nerozhodují. My rozhodujeme jen o tom, co uděláme s časem, jenž nám byl dán. V tomto světě působí i jiné síly kromě zlé vůle.“ Mělo by to být povzbudivé pomyšlení. I Samova slova by nás měla povzbudit: „Ani bychom tu neměli být. Ale jsme tady. Je to jako ve velkých příbězích, v těch důležitých. Byly plné tmy a nebezpečí. Člověk někdy nechtěl znát konec, protože nemohl být šťastný. Jak by mohl svět zůstat takový, jaký byl, když se stalo tolik zla? Ale nakonec ten stín pomine. I stín musí skončit. Přijde nový den. A až vysvitne slunce, bude svítit tím jasněji. To byly příběhy, které v člověku zůstaly, které něco znamenaly, i když byl ještě malý a nechápal proč. Ale myslím, pane Frodo, že teď chápu. Už vím. Lidi v nich měli možnost se vrátit, ale neudělali to. Šli dál, protože se něčeho drželi.“ Frodo: „Čeho se držíme my, Same?“ Sam: „V tomhle světě je ještě dobro. Stojí za to o něj bojovat.“
Co mne zaujalo na knize a filmu, je, že na rozdíl od ostatních velkých příběhů, bájí, pohádek a pověstí, v něm na první pohled nefiguruje Láska. Ano, je zde na pozadí láska Aragorna a Arwen, v knize pak Faramila a Eowin, ale jsou to pouze okrajově načrtnuté obrazy. Možná ale, že to je záměr, abychom si uvědomili, že Láska je silnější než smrt. Arwen říká Aragornovi: „Teď nemůžeš zakolísat. Nedůvěřuješ-li ničemu jinému, důvěřuj nám (naší Lásce).“ Arwen byla připravena položit svůj život za jejich Lásku.
Na druhou stranu je zde velmi osobitě a v plné síle a šíři zobrazena moc zvrácené lásky Antisvětla – lásky k majetku (zlato) a moci, zosobněné v prstenu. „Můj miláček“ stále opakuje Glum (stejně Isildur a Frodo) – ano i toto je podoba lásky, lásky k věci, moci, bohatství či osobní slabosti, která nás ovládá a připoutává k Systému Temnoty, lásky zrozené v Antisvětle. Jak symbolické pro dnešní svět s jeho vášnivou láskou k materiálním věcem či digitálním technologiím. Neustále propagovaný růst a lačnost zaslepuje lidi a stejně jako přízraky se jeden po druhém propadáme pod vliv a moc sil Antisvětla a jejich Systému.
Symbol prstenu je symbolem připoutání člověka či jiné bytosti k tomu, co je v prstenu uloženo (data). Tím může být cokoli, s čím se potýkáme a co nás buď svazuje, omezuje nebo dokonce přímo stahuje dolů do Temnoty – kouření, alkohol, drogy, strava, zlozvyky, ale i vztahy, práce, apod. Zde plně platí, že jako Frodo, i my sami svobodně volíme, zda se vydáme na Cestu k hoře Osudu, abychom se zbavili nějaké naší zátěže. A jelikož jsme svázání i s Antisvětlem, brzy se objeví náš stín. Jako Glum nás začne sledovat a iniciovat náš vnitřní hlas a dilema. Stejně jako Glum vede svůj vnitřní rozhovor mezi Smeagolem (ta světlá část osobnosti) a Glumem (temná část osobnosti), tak i pro nás se naše vnitřní hlasy stávají symbolem vnitřní rozpolcenosti. A pak si mnohdy opravdu zoufáme s Frodem: „Sám to nedokážu.“ Možná tohle je ta chvíle, kdybychom uvítali spatřit Paní Světla, Galadriel a slyšet její slova, která říkala Frodovi: „Nést prsten znamená být sám. Tobě byl ten úkol svěřen. A nenajdeš-li cestu Ty, nikdo ji nenajde. … I nejmenší človíček může změnit budoucnost.“ Možná tohle je ta chvíle, kdybychom si měli uvědomit význam našich dobrých přátel, kteří se nám snaží pomoci a kteří již třeba prošli podobnými zkouškami a nyní, jako Sam, chápou, že všechno zlé, co se nám a okolo nás děje, je dílem naší slabosti (způsobené prstenem). Stín však takovéto přátele nesnáší a mnohdy vyvine nesmírné úsilí a vynalézavost k tomu, abychom jejich pomoc a rady odmítli – tak jako Frodo odmítl Sama, když se Glumovi (stínu) podařilo Froda a Sama postavit proti sobě. Avšak uspějeme-li ve všech těchto zkouškách na Cestě, dostaneme se na samý okraj propasti hory Osudu, kam jsme přišli odhodit náš prsten, naši slabost, jež nás tíží. Stačí udělat poslední čin – pustit. Ale pokud jen na okamžik zaváháme, dopadá na nás stín s nezměrnou silou, aby zabránil našemu úmyslu. Procitáme z našeho váhání a začíná zápas o naše bytí. Přitom stejně jako Gluma, ani náš stín, který je svázaný s touto slabostí, nejde „zachránit“. Moc Antisvětla, kterou tento stín (vir) v sobě nese, je třeba odstranit společně s jeho nositelem. Bohužel, mnohdy při tomto zápase přijdeme o něco z nás (Frodo přišel o prst). Přesto, jakmile se osvobodíme z vlivu této slabosti, tíhy, která na nás ležela, zaradujeme se. Stojí to za to! Třeba právě proto, že jsme tím přeťali jedno z vláken, které drží pavoučí síť, v níž jsme chyceni.
A nejen v této souvislosti je dobré zamyslet nad významem postav Gandalfa a Sarumana. Saruman, dříve moudrý, se chytil do Sauronovy pasti touhy po moci. Vždyť myšlenka spojit se se silami Antisvětla je vždy lákavá – ale nepřichází v úvahu! Platí, že Pán Temnoty se o moc (zisk, prospěch) nedělí! I nám se jeví prospěšné využít nabídky používat nějaké části Systému (např. komunikační technologie, digitální měny, karetní systémy, sociální sítě) v duchu dobra. Rychle zapomínáme, resp. ani si nechceme uvědomit, že ten, kdo Systém vytváří a řídí, se o nic z toho, co získá prostřednictvím těchto nástrojů, s nikým dělit nebude.
Gandalfova Cesta je Cestou utrpení a zdá se býti Cestou jeho konce. Ale jak říká Galadriel: „Žádný čin v Gandalfově životě nebyl zbytečný. Ještě neznáme celý jeho záměr. Osud výpravy stojí na ostří nože. Jen maličko zbloudíte a ztroskotá. Přesto zůstává naděje, dokud družina je věrná.“ Ano, pokud jsme se vydali na cestu Světla, je potřeba věrnosti. Může se nám stát, že budeme muset projít ohněm a vodou a ocitneme se v situaci, kdy budeme bloudit mimo prostor a čas. Ale máme-li úkol a sudbu, neboť každý z nás je spjat s nějakou sudbou (jako Aragorn či Frodo), není tu nikdo jiný, kdo by mohl vykonat dané poslání.
A tak jako Aragorn máme volbu – buď povstat nebo padnout. Už Bilbo říkal: „Cesta je jako řeka. Je to nebezpečný podnik, vykročit ze dveří. Stoupneš do cesty a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.“ Každý den, než vykročíme ze dveří, bychom si měli opakovat tato slova a vykročit pevně.
Příchod Smíška a Pipina byl jako pád kamínků, který v horách spustil lavinu. I náš příchod ve jménu Světla může způsobit něco velkého. Už teorie fraktálů říká, že mávnutí křídel motýla na jedné straně polokoule může způsobit uragán na straně druhé.
Máme ještě sílu vymanit se ze Systému Temnoty? Žije ještě někde potomek z rodu Numenoru? Ten, který sjednotí lid Světla, vyzvedne Bruncvíkův meč a s ním povolá Blanické vojsko?
Říkám vám tedy:
- Držte se svého záměru.
- Když jste na pochybách, kudy se vydat, jděte za nosem tam, kde je čerstvý vzduch.
- Připomeňte si strach Eowyn: „Bojím se Klece. Zůstat za mřížemi, dokud se s nimi zvyk a stáří nesmíří. A dokud všechna naděje na hrdinství nezmizí v nedohlednu.“
- Vraťte se do Světla!
- Nenechte si zotročit mysl, jak ji Saruman zotročil Theodenovi.
- Nenechte se prostřednictvím lží a hrozeb vyvést z domova na dlouhý pochod do války, která není vaší válkou.
- Dávejte naději lidem, i když si sami žádnou neponecháváte.
- Šlechetnému činu by neměla bránit chladná úvaha.
- Rozsviťte svoje vnitřní Světlo, aby vám dávalo Světlo a naději v místech, kde pohasnou všechna ostatní světla.
- Staňte se Gondorským majákem a přenášejte Světlo k ostatním, aby věděli, že nejsou sami.
- Neříkám neplačte, protože ne všechny slzy jsou ke škodě.
A nejednejte ukvapeně. Nezapomeňte na lítost či soucit s těmi lidmi, kteří jsou pod vládou sil Antisvětla. Vzpomeňte na Bilbovu či Frodovu lítost s Glumem, která jim zadržela ruku, když měli možnost ho zabít. Gandalf Frodovi říká: „Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A spousta umírá a zasluhuje život. Můžeš jim ho dát, Frodo? Potom nevynášej rozsudky smrti příliš horlivě. Ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců. Srdce mi říká, že Glum má sehrát nějakou roli, dobrou či zlou, než bude konec. Bilbova lítost možná rozhodne o mnoha osudech.“ A třeba i o vašem.
Abyste se mohli jednou vrátit v radosti, lásce, klidu a pokoji domů, do vašeho Kraje. Ano, právě Kraj nám může symbolizovat náš Domov na Zemi, kde plyne vše pomalu a s nepatrnými změnami, pokud vůbec. Ale jen do doby, než zasáhnou síly Temnoty, aby ho vytrhly z jeho harmonie a chtěly přeměnit k obrazu svému – podmanit si ho. Dobrodružství každého z nás je jinde, v něčem jiném, ale nikdy bychom neměli zapomínat, odkud pocházíme, kde je náš Kraj, náš Domov. I když se může stát, že stejně jako Frodo tento Kraj nezachráníme pro nás, ale pro ty, jež přijdou. Frodo říká: „Vydali jsme se zachránit Kraj, Same. A ten jsme zachránili. Ale ne pro mne. Poslední stránky jsou pro tebe.“
Gandalf v knize říká: „Jsou i jiná zla, jež mohou přijít, i Sauron sám je jenom služebník či vyslanec. Nám nepřísluší zvládnout všechny zvraty světa, jen udělat, co můžeme, pro dobro let, do nichž jsme postaveni, vykořeňovat zlo na polích, která známe, aby ti, kdo přijdou po nás, mohli obdělávat čistou zemi. Jaké počasí budou mít, o tom my nerozhodneme.“
Co zůstalo? Hádanky ve tmě. A až přijde ticho, budeme vědět, že je jako hluboký nádech před skokem do vody.
Je to Pipinův rozhovor s Gandalfem, který nám na závěr vrací do duše klid. Pipin říká: „Nemyslel jsem si, že to vezme takovýhle konec.“ A Gandalf mu povídá: „Konec? Ne tady cesta nekončí. Smrt je jen další cesta, kterou musíme podniknout všichni. Šedá dešťová záclona tohoto světa se rozestře a promění se v stříbrné sklo. A pak to uvidíš. Bílé břehy…a za nimi… daleký zelený kraj za rychlého rozbřesku.“ Pipin: „To není tak zlé.“ Gandalf: „Ne, to není.“
Rozloučím se parafrází na Samova a Frodova slova: „Každý z nás musí do příběhu vejít a zase odejít. Už se nikdy neuvidíme. A třeba přece… „