Ačkoli nepatřím mezi televizní diváky, v loňském roce jsem ji, jeden nedělní večer, „náhodou“ zapnul na kanále TV Noe a uslyšel rozhovor mezi Ježíšem a jedním z jeho učedníků. Na obrazovce běžel první díl čtvrté série seriálu Vyvolení.
Viděl jsem za svůj život několik filmových zpracování o Ježíšově životě a tak jsem ani od tohoto filmařského počinu nečekal nic objevného, zajímavého či vypovídajícího Ježíšův skutečný příběh, přesto jsem byl rozhovorem osloven a u sledování dílu Vyvolení zůstal. A pak jsem v něm dostal odpověď na jednu z otázek, kterou jsem si aktuálně kladl. Cesty našeho Stvořitele jsou vskutku nevyzpytatelné. Když jsem navíc, po skončení dílu, slyšel duchaplný ekumenický komentář salesiánského kněze, Libora Všetuly, bylo rozhodnuto – tento seriál je potřeba vidět!
I stalo se. Se zájmem jsem shlédl čtvrtou a pátou sérii (každá série má osm dílů) a zpětně si pustil i předchozí tři. Celkem tedy 40 dílů… A každý má o čem vyprávět a každý nám má co sdělit.
Ježíšův život, jeho činy, jeho učení, jeho Láska k lidem, přinesla naprosto zjevné a viditelné Světlo do Temnoty života na Zemi a viditelně rozdělila dav na ty, kteří jej milují a chtějí následovat a na ty, kteří jej nenávidí a chtějí toto Světlo umlčet, zničit a zahubit spolu s těmi, kteří stojí na Ježíšově straně. To totiž bylo a je Jeho pravé poslání – rozzářit Světélko v každém z nás, abychom se rozpomenuli na dary Jeho Otce a probudili v sobě Lásku, radost, harmonii, zdraví, dobrotu, laskavost, lidskost či spolunáležitost ve vědomí si toho, že jsme vzájemně propojeni s Matkou Zemí a vesmírem, tedy v Jednotě utváříme Kosmickou bytost, jíž jsme součástí.
Syn Stvořitele, který sestoupil na Zemi a vtělil se do člověka jménem Ježíš, přišel za námi, aby v každém z nás probudil dávno zapomenuté poznání: budeš-li šířit Světlo, Lásku a radost, budeš-li jím léčit nemocné a nevidoucí, budeš tak uzdravovat sebe, Matku Zemi a Kosmos.
Je to nelehký úkol, který si neseme na bedrech, zvlášť v dnešním světě. Sám vím, jakým nástrahám a jakým protivenstvím je člověk vystaven, když takzvaně nejde s davem a slepě nepodléhá tomu, co mu vládní systém světa nabízí.
Seriál Vyvolení úžasně zachycuje na příbězích Ježíšových učedníků, kléru, římské moci či lidu (a toho si na tomto seriálu obzvláště cením), jak hluboce nemocný je lidský svět, ovládaný temnými silami Antisvětla, že osamocený člověk bez Jeho přítomnosti lehce podléhá strachu, nátlaku či vábení tohoto světa, propadá se zpět do Temnoty a opakovaně zrazuje Světlo. Libor Všetula to vystihl v jednom ze svých komentářů: „každý si v sobě neseme něco z Jidáše“.
Ježíš přišel, aby zbavoval bolesti a uzdravoval malo-mocné, probouzel spící, otevíral oči slepým, chromé napravoval, hluchým navracel sluch a všem tápajícím rozsvěcoval uhasínající Světélka v srdci, aby jim osvítila Cestu. Cestu k vědomému poznání Člověka – bytosti tvořící jednu z miliard buněk organismu planety Země, bytosti, jež je tak součástí Kosmické bytosti a tím i součástí božího plánu života. Bohužel však ani ti, co jej následovali, mnohdy nedokázali porozumět Jeho učení.
Ježíš nepřišel na Zemi, aby se za člověka obětoval! On přišel, aby ho uzdravil a zbavil tak viru Antisvětla! Člověk však odmítl přijmout Jeho nabídku k uzdravení. Namísto toho vydal Syna Stvořitele do rukou sil Antisvětla. Obětoval tak Ježíše pro udržení si své nevědomosti!
Každodenně zrazujeme Dílo svého Stvořitele a poselství Jeho Syna! Vládnoucí vrstvy mohou nadále skrze Systém udržovat svět ve strachu, prokletí chamtivosti a falešné představě moci, jež uvrhají lidstvo do válek, násilí, bolesti a utrpení. Pro ospravedlnění těchto mocenských praktik byla nedlouho po Ježíšově popravě nastolena temná církevní diktatura s doktrínou, že se Ježíš obětoval za člověka.
V současné době je nemoc lidstva ve stadiu zhoubného a nevyléčitelného nádoru. Naše Srdce jsou zatvrzelá a buňky našeho těla jsou, kromě virů strachu, chamtivosti, zloby, sváru a boje, zanesena celými koloniemi umělých virů vědy či dat. Jsme oddělováni jeden od druhého, necháváme se rozprášit po celém světě místo toho, abychom pečovali o místo, kde jsme se narodili a kam příslušíme a marně hledáme svoji identitu a postavení v organismu Země, neboť Systém nás vede do pasti otroctví a závislosti na jeho programech.
Je na každém z nás, zda přijmeme roli, kterou nám Systém určuje a staneme se tak jeho obětí anebo si rozpomeneme na Ježíšovo pravé učení a pokusíme se být Tvůrci. Ježíš se nikdy vědomě nestavěl do role oběti. Byl tvůrce! Tvůrce života ve zdraví, lásce a radosti – a to žádá i od nás.
Spiknutí, zrada a poprava Syna Stvořitele se táhne jako temná nit dějinami lidstva na Zemi. Tím spíš, že církev, donedávna nejmocnější organizace sil Antisvětla, ji dala oslavovat jako vykoupení člověka z hříchů. Na tomto postulátu pak dva tisíce let udržovala lid v poslušnosti a strachu. Miliony ukřižovaných Ježíšů po celém světě připomínají toto úkladné spiknutí proti synovi Stvořitele.
Chceme-li se osvobodit, chceme-li opět přitáhnout Světlo na Zemi, chceme-li opět prožívat opravdovou Lásku a radost, je potřeba se, v první řadě, vypořádat s tímto zločinem!
A můžeme začít třeba tím, že Židé přiznají a přijmou odpovědnost za Ježíšovu smrt. Kaifáš spolu se členy Sanhedrinu, nejvyššího židovského soudu té doby, zosnovali proti Ježíšovi spiknutí a stali se tak hlavními nástroji sil Temnoty a strůjci Jeho smrti. Není proto divu, že si židovský národ prochází neustálým pronásledováním a holokausty. Tento čin je tak hrozný, že ke smíření se Stvořitelem může vskutku dojít jedině skrz velké pokání.
Dalšími aktéry, jež čeká změnit svůj pohled a postoj k Ježíšovu učení, jsou křesťané. Moc bych si přál, aby Světlo osvítilo vedoucí představitele ekumenického hnutí natolik, aby dokázali přehodnotit dosavadní dogmata ustavená v minulosti temným mocenským řádem katolické církve. Zejména to z nich, že se Ježíš záměrně za nás obětoval a proto je nutné si jeho smrt neustále připomínat ve formě obrazu jeho ukřižování. Tímto obrazem však k sobě pouze přitahujeme energie násilí, bolesti a utrpení, které nikdy nebyly Ježíšovým posláním. Tyto energie jsou totiž živnou půdou pro síly Temnoty a mají za úkol člověka v této temnotě uvěznit. Zkusme se osvobodit z tohoto vězení a najít cestu ke Světlu skrze posvátný akt, že na celém světě důstojně sejmeme Ježíšovo tělo z kříže a pochováme je do země. Smiřme se se Stvořitelem, protože náš pravý Stvořitel je milující! Život, pro který nás stvořil, není životem v boji, o čem se nás snaží přesvědčit síly Antisvětla, ale životem v Lásce. Ježíšovo poslání bylo připomenout nám tento záměr Jeho Otce a pomoci nám v jeho naplnění. Chceme-li tedy oslavovat Ježíšovy činy, nahraďme kříže obrazy Ježíše žehnajícího, uzdravujícího či přinášejícího Světlo.
Naším úkolem je i zamyslet se nad Biblí, knihou, která se stala základem křesťanského učení, ale jejíž texty byly připraveny a upraveny pro potřeby mocenské vlády katolické církve a s ní sil Temnoty. Kdy jindy, než teď, je čas na to, aby Bible, kniha předkládaná lidu jako svatá těmi, kdo chtěli lid zotročit, byla nahrazena Ježíšovou knihou, oslavující Světlo a vedoucí člověka k Lásce, radosti a harmonii?
Seriál Vyvolení nás mistrně vtahuje do událostí Ježíšova života a toho, co se kolem něho dělo. Předpokládám, že bylo záměrem tvůrců nevkládat do seriálu skutečnosti z Ježíšova života, které by mohly oslabit jeho výpověď, jako třeba Ježíšovo manželství s Marií Magdalenou a narození jejich dětí či zobrazení vztahů mezi mužem a ženou, včetně významu jejich vzájemné sexuality, i když by to, dle mého názoru, seriál obohatilo. Ale rozumím tomu, že tato fakta mají stále mnoho odpůrců a už to, že se seriál pustil do jistých příběhových odboček, je záslužným počinem. Sám nevím proč, ale v této souvislosti mi vyvstávají slova ze 7.dílu čtvrté série o vzkříšení Lazara, kde poté, co Lazar vyjde ven z hrobu, Ježíš říká: „Vítej zpět v zemi živých, bratře. Je mi líto, že se to muselo stát. Ale taky není. Protože i v tomhle všem je Vyšší plán.“
V dosud natočených dílech (seriál čeká na své dokončení poslední, šestou, sérií) je mnoho obrazů, epizod a rozhovorů, které nám mohou připomenout Člověka a smysl jeho života. Některým z nich se budu věnovat v jednom z následujících článků. A nechávám na vyšším plánu, zda přijde okamžik, kdy budu moci přiblížit čtenářům ve své knize Jako na Zemi, tak i na nebi opravdové poslání syna Stvořitele a skutečnosti, které vedly člověka k jeho zradě (O trnové koruně si můžete přečíst v mém článku https://svetlovnas.cz/trnova-koruna-a-jeji-tajemstvi-oziva).
Síly Temnoty, Antisvětla, jak je nazývám, vítězí. Ale nic není trvalé. Každý den má jiný příběh.
Novodobé události nejsou povzbudivé, avšak Světlo je stále na Zemi. Připomenutí Ježíšova poslání seriálem Vyvolení je věru mocným počinem k tomu, abychom se začali léčit. Abychom uzdravili svoje tělo, svoji mysl i svoji duši. Abychom opět objevili Lásku mezi mužem a ženou, podnítili radost, obnovili spojení se Zemí a Kosmem. Abychom si uvědomili, že máme Srdce schopné přijímat energii Světla a nechali se jím vést. Pamatujte, že každý dobrý skutek či myšlenka, byť nemá bezprostřední odezvu, se ve vesmíru neztrácí. A čím více jich bude, tím větší je možnost, že se spojí a otevře se kanál pro vstup paprsku, jenž ozáří Temnotu. Věřte, že když jste obklopeni temnotou a nevíte, kterou stranou se vydat, můžete se zeptat svého Srdce, protože skrze ně k vám proudí Světlo. Není to mozek, ale Srdce, srdeční čakra, která vás dokáže vyvést z temnoty. Vyžaduje to však vaši víru. Ježíš řekl svým učedníkům: „Následujte mne. Zanechte všeho a následujte mne. Neboť já jsem dobrý pastýř, znám své ovce a mé ovce znají mne. Postarám se o vás, protože vás miluji.“ A to je přece povzbudivé! Sám jsem to mnohokrát pocítil. Nejsme tady sami! Ježíšovo tělo bylo ukřižováno a zničeno, jeho Světlo, duch, duše, vědomí, však zůstalo mezi námi. Proste o Světlo a bude vám pomoženo!
Ačkoli se může zdát, že seriál je o Ježíši a posledních letech jeho života, sám jeho název nám připomíná, že tomu tak není. Seriál je totiž v první řadě o jím vyvolených učednících! A v jejich příbězích můžeme najít i svůj příběh.
Obdivuhodný je i výkon herců v seriálu The Chosen a já oslavuji jejich osvícení. Jonathan Roumie, který v seriálu hraje hlavní postavu Ježíše, vskutku mistrně vystihuje okamžiky Ježíšova zoufalství nad stavem světa, nad tím, že jeho učedníci nedokáží pochopit Jeho skutečné poslání a že člověk, bez Jeho přítomnosti, si není schopen udržet svoji víru. Mít víru ve Stvořitele totiž ještě neznamená, že dokážeme odolat svodům sil Antisvětla.
V dílu o vzkříšení Lazara rozmlouvají Lazarovy sestry o tom, jak by mohly akt vzkříšení jejich bratra Ježíšovi oplatit. Marta říká: „Co můžeš dát někomu, kdo křísí mrtvé? A slyšeli jsme o něm, jak v Decapoli množil chleby a ryby. Co by tak mohl potřebovat?“ A Marie říká: „Ten určitě nepotřebuje nic.“ Pak si ale Marie vzpomene na klíč od pokladnice, který má u sebe a uvažuje: „Možná, že tu něco je.“
Tato scéna je výmluvnou výpovědí o lidském způsobu uvažování. Vždyť co můžeme dát Synu našeho Stvořitele, když On má Všechno?! Žádné peníze či jiné materiální statky pro Něho zcela jistě nic neznamenají. Tak co mu tedy můžeme dát? Čím Mu můžeme oplatit Jeho Lásku? Odpověď je přitom tak prostá: to, co Mu můžeme dát, je sebe! Světélko naší duše, našeho srdce. Světélko, které Jej bude následovat kamkoliv On půjde. Které bude mířit za Jeho Světlem, řídit se Jeho pokyny, Jeho vůlí. Naplnit tak požehnání, které vyslovuje Ježíš v prvním dílu páté série na svatbě v Jeruzalému při svátku pesach: „Požehnaný jsi, Pane náš, Bože, králi Vesmíru, jenž jsi stvořil potěšení a radost, ženicha a nevěstu, myrtu, píseň, potěšení a veselí, lásku a harmonii a mír i soudržnost. Ať zahoří pesachové světlo ve vašem nitru. Abyste se s ušlechtilými tužbami i čistou myslí mohli přidat k oslavám věčného Světla, ke Království, které přináším do tohoto světa.“
Čiňme tak v našem každodenním životě – rozdávejme Lásku, radost, laskavost a lidskost. Není třeba o tom mluvit, není třeba se Jím zaštiťovat, je třeba konat.