Ježíš řekl: „Miluj bližního svého, jako sebe samého.“ (Mt 22,39)
Věta, která většině lidí nedává smysl, resp. si ji každý vykládá po svém tak, aby tím sám před sebou mohl obhájit, že ví, co znamená a v lepším případě, že se podle ní řídí. Zkusme uchopit dílek mozaiky z obrazu Psychosomatiky a zaposlouchat se do příběhu, který nám chce sdělit.
Světlem vše počalo a jeho ztrátou vše jednou skončí. Když, v dobách dávno minulých, Stvořitel stvořil člověka k obrazu svému, oživil jeho tělo tak, že prostřednictvím dechu nechal vstoupit do jeho těla Světlo pramenící ze Zdroje Světla. V lidském srdci se nachází místo, které toto Světlo z tohoto Zdroje přijímá a zde se v každém člověku uchovává jako jeho Světélko. Dokud je máte, byť sebenepatrnější, potud jste člověkem, potud jste spojeni s jeho Zdrojem. Mnozí je nazývají Boží Světlo. Tedy jistě nikoho nepřekvapí, že Je doprovází nejvyšší vibrace, kterou lze v Kosmu nalézt – vibrace Lásky. Na té nejvyšší frekvenci pulzuje vesmírem a proniká všude tam, kam dopadá Boží Světlo. Díky srdci, přijímači tohoto Světla, je s ním každý člověk v neustálém spojení a je na něm, jak dalece chce tohoto spojení využít.
Člověk byl stvořen jako bytost, buňka v organismu planety Země, jejímž posláním je oslavovat Lásku a šířit radost. V harmonii a spojení se všemi ostatními stvořeními – buňkami – utvářet celkové zdraví planety. Oslavovat Stvořitele s vědomím, že pro tuto oslavu od Něho obdržel nejcennější dar, jaký kdy mohl dostat, a to své tělo. Tělo, skládající se ze stovek miliard živých buněk a připodobňující mu na každém kroku Toho, jež ho stvořil s láskou. Toho, jež ho miluje a nic od něho nežádá, kromě šíření Lásky a radosti nejenom vně, ke stvořením, která ho obklopují, ale i dovnitř svého těla, k jeho buňkám.
Představte si svoje tělo jako dokonale sestavený orchestr, jehož členy jsou jednotlivé buňky, mistrovsky seskupené do jednotlivých těles – orgánů, jako např. játra, ledviny, žlučník, žaludek, střeva, atd. Kostní buňky dokonale podpírají celé tělo a tvoří základy, na kterých tělesa stojí, svalové buňky pak vytváří hmotu držící vše pohromadě. Proti vnějším vlivům je tělo, tedy celý orchestr chráněn kožními buňkami. Mozkové buňky pak drží pomyslnou dirigentskou taktovku a vytvářejí úložiště pro informace, data a programy (partitury) přenášené k člověku od Stvořitele. Plicní buňky přesně a pravidelně zajišťují střídání nádechu a výdechu pro udržování životních funkcí jednotlivých orgánů, srdeční buňky pak nesou Světélko a udržují spojení se Zdrojem Světla. Celým tělem pak proudí voda, rozvádějící informace mezi jednotlivé členy orchestru. Každá buňka má svoje zařazení, každá má svůj jasně daný úkol a part. Orchestr našeho těla, skládající se ze stovek milionů smyčcových nástrojů – houslí, viol, violoncell, kontrabasů, stovek milionů dechových nástrojů – trubek, tub, klarinetů, hobojů, rohů, fléten, píšťal, saxofonů či stovek milionů dalších nástrojů (klávesových, bicích, harf, atd.), hraje v dokonalé harmonii přenádherné radostné symfonie zdraví.
Toto je dílo velkého Stvořitele.
S úctou, pokorou a vděčností bychom měli přistupovat k tomuto daru, který jsme dostali pro svůj život na planetě Zemi. Není většího a dokonalejšího daru, není nic, co by mohlo být pro náš život důležitější, co by mělo být hodno větší pozornosti či péče, než naše tělo, než buňky našeho těla. Je to mikrokosmos, který máme v sobě a který každou vteřinu našeho života nosíme sebou a prostřednictvím kterého naše duše projevuje svoje záměry. Není nic, co bychom měli milovat víc, než buňky našeho těla. Nechat k nim proudit vibrace Lásky ze Světla a oslavovat Jeho dílo, které jsme obdrželi dokonalé pro splnění úkolu, jež jsme, jako živá buňka organismu planety, obdrželi od Stvořitele. Nepřísluší nám cokoliv měnit na Jeho díle, neboť je dokonalé pro Jeho vůli. Pokud toto pochopíme, jsme blízko k pochopení Ježíšových slov.
Vnímáme-li tedy význam toho, co znamená milovat sám sebe, mít sám sebe rád, pečovat o sebe, tedy, že se nejedná o povrchní vizuální dojem těla, upraveného pomíjivými nástroji, jakými jsou např. barvičky, tetování, různé druhy laserových či operačních úprav čehokoli na těle nebo v těle, ale že naše láska a péče se utváří v jednotlivých buňkách těla, které vedeme k harmonii, radosti a tím pádem ke zdraví, lépe porozumíme našemu postavení v organismu planety.
Vždyť Země je také jen jednou z miliard buněk vesmíru, makrokosmu, Kosmické bytosti. Podobně jako má naše tělo kosti, Země má kameny; tělo má svaly, Země má zeminu (hlínu); tělo má chlupy, Země má stromy či rostliny; pro kol-oběh vody je tělo vybaveno kapilárami, cévami, žílami, aortami, pro koloběh vody má Země potoky, říčky, řeky, veletoky a oceány; život v těle udržuje dech, život na Zemi udržuje vzduch; jednotlivé orgány těla můžeme v organismu Země vidět v jednotlivých kontinentech či území; lidské tělo je protkáno desítkami energetických linií a center, která známe jako meridiány, reflexní body, čakry, Země je stejně tak obehnána geomagnetickými liniemi či energetickými body a centry. A mohl bych pokračovat.
Věda nás dnes informuje o tom, že tělo obsahuje 60-65% vody a Zemi pokrývá cca. 70% vod, že tělo, Země i Kosmos se skládají ze stejných prvků (jistě si vybavíte Mendělejevovu tabulku), pouze zastoupení těchto prvků se u nich liší jejich poměrem; že naše buňky mají danou délku života (např. červ. krvinky 4 měsíce, kůže 2-3 týdny, buňky v tračníku 4 dny, některé buňky v mozku a srdci se během života neobmění vůbec) a každou sekundu odumírají miliony buněk v těle, aby se opět nové narodili. V průměru každých 7 let proběhne obnova buněk v těle, i když např. u kostních buněk je tato perioda 10 let. Organismy na Zemi, a tedy i člověk, mají své periody obnovy, kdy jedni umírají a jiní se rodí. Jaro, léto, podzim a zima – tak jsme si rozdělili časový úsek, za který oběhne Země okolo Slunce. Fauna, flora i člověk se podřizují těmto cyklům.
Uvědomujete si tu podobnost?
Všechny organismy, které na Zemi působí, jsou jejími buňkami tvořícími její zdraví a život. Člověk je jen jednou z těchto buněk. A všechny tyto buňky jsou milovány, jsou zahrnuté Láskou od Stvořitele. V prvním a druhém věku Života na Zemi si všechny buňky byly vědomé svého poslání sounáležitosti v harmonii, aby tím oslavovaly Jeho dílo. Milovaly se navzájem a vědomě šířily po celé planetě zvěst: Život je Láska.
Každý člověk, který se stal součástí organismu planety Země, miloval buňky svého těla stejně, jako miloval buňky stvoření, jež ho provázely jeho životem na Zemi. Miloval své bližní – lidi, zvířata, rostliny, hlínu, vodu, kameny, hvězdy, vítr i slunce, prostě vše, co jej obklopovalo. Neboť nic nenarušovalo nejvyšší vibraci Lásky.
Proč to tedy netrvá dodnes? O tom tento dílek mozaiky nic neříká. Pro odpověď bude potřeba najít jiný dílek a jiný příběh.
Ježíš z Nazarethu přišel, aby člověka uzdravil a navrátil zpět do harmonie to, co bylo narušeno. Svým učením a svými činy nám chtěl připomenout, že všichni jsme mezi sebou propojeni energetickými liniemi a centry, že náš mikrokosmos je součástí organismu planety a jejím prostřednictvím jsme tak spojeni s makrokosmem, s Kosmickou bytostí. Že všechno pulzuje v Jednotě. Že energetické linie a centra vytvářejí Jednotu mikrokosmu a makrokosmu a tím naše spojení se Stvořitelem, Jeho synem, anděli, elfy, bytostmi vesmíru stejně tak, jako spojení s tou nejmenší či nejvzdálenější buňkou našeho těla, třeba u palce u nohy. Že stav harmonie buněk mikrokosmu ovlivňuje stav buněk makrokosmu podobně, jako platí teze z teorie fraktálů, že mávnutí křídel motýla na jedné straně polokoule Země může vytvořit větrnou smršť na polokouli druhé. Ano, to nám tak osvětluje význam jiných mistrových slov: „Cokoliv jste učinili jednomu z nejposlednějších lidí, mně jste učinili…“ (Mt 25,40 – pozn. citace textů beru z různých překladů podle toho, který je nejsrozumitelnější tomu, co má být vyzdviženo).
Jak zapsal Matouš a je uvedeno v Bibli v kapitole 22, od 36 verše – na otázku, které přikázání je v Zákoně největší, Ježíš odpovídá: „Miluj svého Stvořitele celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ To je první přikázání. Druhé pak je: „Miluj svého bližního svého jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních stojí celý Zákon.“
Na těchto dvou přikázáních stojí celý Život. Odráží postavení Člověka na Zemi a tím i vyjadřují základ učení Psychosomatiky – Lásku a harmonii. Chceme-li být zdraví, musíme se naučit milovat.